Problém s pohyblivostí domácího mazlíčka: Kdy je potřeba vyhledat pomoc?

Problémy s pohybem u domácích mazlíčků mohou být běžné, ale jak poznat, kdy je situace opravdu vážná a vyžaduje akutní veterinární pomoc? V tomto článku se dozvíte, jak správně vyhodnotit různé příznaky, které mohou naznačovat ortopedické nebo neurologické potíže, a kdy je nutné neodkladně vyhledat lékařskou pomoc. Přečtěte si, na co si dát pozor a jak postupovat při potížích s pohybem vašeho mazlíčka.

Ve veterinární praxi patří potíže s pohybovým aparátem mezi velmi časté epizody. Problematické je však rozpoznat, zda konkrétní stav vyžaduje akutní lékařskou pomoc, či nikoliv. Každý majitel zajisté někdy zažil situaci, kdy jeho čtyřnohý mazlíček pokulhával nebo se trápil s podobně vyhlížející pohybovou nedostatečností. Důležité je si uvědomit, že ne všechny pohybové potíže musí mít striktní původ v právě pohybovém ústrojí. Jak tyto stavy rozlišit a poznat, kdy je situace urgentní a kdy si můžeme dovolit počkat? 

Odpověď na tuto otázku bohužel není tak jednoznačná a jednoduchá. Stále je třeba si uvědomit, že v medicíně nelze plno problémů poznat např. telefonicky dle popisu ani vizuálně, i kdyby odbornějším okem. Náročnější se situace samozřejmě stává, díky neschopnosti mazlíčků popsat problém. Přirovnáme-li si to k humánní medicíně, všichni zajisté chápeme, že stěžejní v této problematice je detailní popis problému (,,bolí mě to při tomto pohybu, při této rotaci, ohybu apod.”). Jak tedy postupovat a vyhodnocovat situaci, kdy má zvíře problém s pohybem? 

Problémy s celkovým pohybem

Pojďme si situaci rozložit na dva scénáře. Prvním z nich je problém s pohybem jako celkem. Může se převážně jednat o nekoordinovanost pohybu (ataxie) či slabost – zvíře se nemůže postavit, padá, motá se apod. Takový to stav asi většině lidem napoví, že se často jedná o celkový zdravotní problém, který ve většině případech vyžaduje brzkou intervenci veterinárního lékaře. 

Samozřejmě že případné doprovodné příznaky nám mohou napovědět k možnému původu stavu více - např. zvracení, průjem, dušnost apod. Netřeba snad upozorňovat, že zvíře léčeno s jakoukoliv akutní/chronickou nemocí by mělo být v těchto stavech vyšetřeno lékařem co nejdříve (hrozí např. onemocnění srdce, Addison, onemocnění ledvin, Diabetes a mnoho dalšího). 

Příznaky a kdy vyhledat pomoc 

Pokud váš mazlíček tyto epizody prožívá a vy chcete nejprve konzultovat stav telefonicky, tyto informace jsou velmi podstatné. Snažme se tedy rozlišit, zda se zvíře není schopno postavit na všechny končetiny, či se motá a kymácí se ze strany na stranu, zda je stav doprovázen jinými problémy nebo jestli jsme schopni situaci něčemu přisuzovat (jídlo, úraz, léky, horko, nadměrná fyzická aktivita..). 

Co může být v této situaci klíčové je i rektální teplota (zvíře s horečkou může mít výrazné problémy s pohybem), možný výtok z pochvy u feny (zánět dělohy) či stav zornic (kmitající zornice poukazují na neurologickou problematiku). Celkový problém s pohybem je tedy velmi rozsáhlá problematika, kterou není dobré podceňovat a je tedy vhodné vyhledat veterinární pomoc co nejdříve.

Kdy kulhání signalizuje vážný problém a co můžete udělat doma?

Pojďme se nyní zaměřit na další bod tohoto tématu – problém s pohybem zahrnující (většinou) jednu či dvě končetiny. I v této skupině nalezneme urgentní stavy, na které za chvíli poukážeme. Zvířata postihující tyto problémy mají ve většině případů původ ortopedický či neurologický, což nemusí být vždy na první dobrou zřejmé a rozeznatelné. 

Co zmůžeme s takovým zvířetem doma? Ve chvíli, kdy se jedná o kulhání na jednu končetinu, můžeme se zkusit opatrně nohu vyšetřit sami. Pokud si zvíře olizuje nějaký bod, většinou nám ulehčuje práci a poukazuje na místo, kde je problém. Mezi packami se snadno zasekávají např. osiny či jiná cizí tělesa, jehličí apod., můžeme tedy opatrně vyzjistit, zda to není i náš problém. Dále můžeme zkontrolovat, zda se někde nenachází nějaká ranka, která by mohla problém způsobit. Pokud tyto věci vyloučíme, je spíše doporučeno laicky s končetinou co nejméně manipulovat. Mírné kulhání, kdy je zvíře schopno končetinu poměrně bez problému zatížit, můžeme zkusit vyřešit klidovým režimem (pohyb ideálně na vodítku pouze pro vykonání potřeby). Problém neznámého původu trvající už déle jak dva dny či zhoršující se stav vyžaduje ošetření u veterinárního lékaře.

V situaci, kdy zvíře nezatěžuje končetinu vůbec, je vhodnější vyhledat lékařskou pomoc ihned. Jak jsme již zmiňovali, někdy je obtížné rozlišit, zda je původ neurologický, či ortopedický. Některé stavy však výrazně podmiňují neurologický původ, na jejichž alespoň částečné rozpoznání bychom se nyní rádi zaměřili. 

Neurologické problémy a jejich projevy

Neurologických příčin kulhání může být celá řada, v tomto bodě se ale zaměřujeme na postižení převážně jedné či dvou končetin. Velmi zjednodušeně si představme neurologický systém – centrální nervový systém (CNS) a periferní nervový systém (PNS). CNS zahrnuje mozek a míchu, periferní nervový systém je tvořen hlavovými nervy (vycházející přímo z mozku), periferními nervy, které vychází z míchy po obou stranách v meziobratlových prostorech a autonomním nervovým systémem (tento systém nejsme schopni vůlí ovládat a řídí převážně životně důležité procesy v těle – vycházejí jak z mozku, tak z míchy). 

V souvislosti s abnormalitami pohybového aparátu se v tuto chvíli zaměříme na míchu, okrajově také periferní nervy. Míchu si představíme jako provaz probíhající dnem páteřního kanálu (je tedy ze všech stran chráněna obratli). Páteř je zjednodušeně řečeno delší než samotná mícha a koncovými částmi páteře tak prochází již pouze nervové kořeny zvané cauda equina, o jejichž významu se ještě zmíníme. Další důležitou strukturou v celkovém systému je meziobratlová ploténka. Jedná se o pružnou ,,destičku“ nacházející se mezi každým obratlem umožňující pružný pohyb páteře a tlumící efekt v rámci otřesů. Představme si tedy, že tato ploténka vyplňuje dno páteřního kanálu, tedy nad ní probíhá mícha. Onemocnění, které postihuje míchu, je spousta a problematika je složitá. 

Pojďme se nyní zaměřit na nejčastější z nich a jejich projevy. Obecně můžeme říci, že aby došlo k neurologickým projevům onemocnění, musí nastat situace, kdy dojde ke kompresi míchy (cizí substancí, otokem) či narušení krvení. Onemocnění, které chceme zmínit jsou:  IVDD (intervertebral disc disease – onemocnění meziobratlové ploténky), discospondylitis (zánět meziobratlové ploténky), atlantoaxiální luxace a fibrocartilaginózní embólie. Problematika jednotlivých onemocnění by dala na samostatný článek a podrobněji se o nich rozepíšeme jindy. Vyjma atlantoaxiální luxace se ostatní onemocnění mohou projevit v jakékoliv části páteře. 

Atlantoaxiální luxace

Atlantoaxiální luxace, jak již název napovídá, nastává ve chvíli, kdy první dva krční obratle – atlas a axis – nepracují z různých důvodů normálně a utváří abnormální pohyb, který způsobí kompresi míchy. Standardem terapie je chirurgie a stabilizace obratlů. Typická je tato problematika pro malá plemena jako jsou jorkšíři, pudlové nebo čivavy. Častým projevem je bolestivost. Bolestivost krční páteře je pro většinu majitelů náročná k rozpoznání, protože pes se bolestivě projevuje v nespecifických situacích. Majitelé sami často popisují, že psa se ani nedotknou a již se projevuje bolestivě, což je pro většinu lidí velmi frustrující. Dalším doprovodným příznakem může být ataxický pohyb – nekoordinovaný pohyb těla. Tímto pohybem jsou postiženy všechny čtyři končetiny, protože problém se nachází na ,,začátku“ míchy. Ataxie je tedy první neurologický příznak, který jsme si zmínili. Bohužel to není vždy tak jednoduché a nezkušený si může tento problém spojit se slabostí. 

Fibrocartilaginózní embolie (FCE)

Fibrocartilaginózní embolie (FCE) je dalším častým onemocněním, které může postihnout míchu. Zde je nejjednodušší uvést si situaci, kdy k tomu dochází. Pes si hraje, běží a z ničeho nic se bolestivě projeví a od té doby má potíže s pohybem – převážně na jedné straně těla. Projevy mohou být různé – od pouhé slabosti až po paralýzu (ochrnutí). Typickým stavem je, že se zvíře po primární bolestivé epizodě dále bolestivě nejeví. Příčinou tohoto onemocnění je narušení krevního zásobení míchy z důvodu drobného úlomku z přilehlého meziobratlového disku. Narušená cévní suplementace míchy se projevuje právě neurologickými problémy. Prognóza tohoto onemocnění je dobrá a standardně nedochází ke zhoršování příznaků, ale k jejich postupnému zlepšování bez nutnosti chirurgické či medikamentózní intervence (doporučená je rehabilitace). 

Discospondylitis či IVDD

Onemocní plotýnky – discospondylitis či IVDD patří mezi další časté neurologické problematiky. Discospondylitis je zánět samotné ploténky a okolního obratle, kdy nejčastějším původcem je bakteriální infekce. Na rozdíl od jiných neurologických onemocnění, které jsme si zmínili, se zde může k již zmíněným symptomům (bolestivosti slabost, ataxie, paralýza) přidat např. nechutenství či horečka. Více afektovaní jsou psi velkých plemen, převážně samci. Druhé onemocnění disku označujeme obecně jako ,,intervertebral disc disease“, které je u koček velmi vzácné.Abychom problematiku pochopili, představme si zjednodušeně stavbu disku – tekutý střed, tzv. nucleus pulposus a ohraničující fibrózní vrstva annulus fibrosus. Onemocnění v běžné mluvě často označované jako výhřez meziobratlové ploténky je nejčastějším onemocněním míchy, se kterým se v praxi setkáváme. Problematika tohoto onemocnění je opět tak složitá a rozsáhlá, že si nyní poukážeme pouze na základy. Některá plemena jsou tímto onemocněním postižena více, než jiná, z důvodu brzké degenerace meziobratlových plotének, která hraje významnou roli v patogenezi onemocnění. Jedná se o jezevčíky, francouzské buldočky, pekinéze, bígly a shih-tzu. U těchto plemen je obzvlášť důležité být bedlivý k jakýmkoliv příznakům manifestujících se jako problémy s pohybem. Disk se může několika způsoby poškodit a jelikož je hned nad ním probíhající mícha, jakékoliv vychýlení či rozbití dokáže míchu afektovat, jelikož se jedná o poměrně křehkou strukturu (příp. rosolovitý střed + chrupavka). 

Ne každý problém musí nutně způsobit kompresi míchy, to však nelze zjistit jinak než mnohem důkladnějším vyšetřením, jako je CT nebo MRI. Pomocí těchto vyšetřovacích metod jsme schopni jednak lokalizovat umístění problému (částečně lze i z neurologického vyšetření) a míru případné komprese. Nejčastější lokalizace IVDD  je v oblasti hrudní a bederní páteře. Projev onemocnění je bohužel různý a ne vždy je jednoznačný k rozpoznání. Opět záleží, v jaké části míchy k problému došlo – postiženy jsou vždy končetiny za případnou kompresí. Míra komprese poukazuje na závažnost klinických příznaků – od pouhé bolestivosti až k úplné paralýze (ochrnutí) končetin. Příznaky mohou postihnout pouze jednu končetinu nebo bývají alespoň na jednu končetinu horší, záleží na jakou stranu disk vyhřezne, opět to ale nemusí být vždy zcela zřetelné. Nejzávažnějším klinickým projevem je tzv. ztráta hluboké citlivosti signalizující výraznou kompresi míchy. IVDD je tedy závažné onemocnění, které je ideálně co nejdříve nutné konzultovat a diagnostikovat s veterinárním lékařem. Řešení problému je různé a záleží na stavu pacienta a charakteru problému – některé stavy lze řešit striktním klidovým režimem a medikací od bolesti, jiné zase chirurgicky. 

Přístupy jsou individuální a nelze je paušalizovat. Je důležité být vnímavý k projevům zvířete, bolestivost se ne vždy projevuje vokalizací, ale někdy i pouhou neochotou k pohybu čí větší tendencí k odpočinku. Takovéto projevy lze řešit striktním klidovým režimem, jak již bylo zmíněno. Při nezlepšení situace během pár dní je doporučena odborná konzultace u lékaře. Pokud pozorujeme, že zvíře má nekoordinovaný pohyb končetiny (ataxie), je lepší vyhledat pomoc ihned. Dalším neurologickým projevem, který může majitel pozorovat, je překlubování končetiny, čili neschopnost vracet tlapu zpět do normální pozice (spodina tlapy dole), ale ponechávání svrchní části tlapy na zemi. Opět je doporučeno v tuto chvíli ihned vyhledat veterináře. Prognóza závažnějšího stavu IVDD se odvíjí od rychlosti řešení a při pozdější intervenci může docházet ke zhoršování stavu zvířete.

Význam prevence a konzultace 

V závěru je tedy nutné říci, že ortopedické či neurologické stavy je často těžké rozlišit, hlavně pokud jsou v mírnější formě. Výraznější značně neurologické deficity (ataxie, paralýza).., které byly v tomto článku zmíněny, vyžadují rychlou intervenci lékaře. Obecně zhoršující se pohybové stavy rovněž vyžadují co nejrychlejší ošetření a diagnostiku. Diagnostika vždy vyžaduje odborného lékaře a ne vždy lze bohužel jednoznačně určit příčinu pouze na základě neurologického/ortopedického vyšetření, ale je třeba náročnějších metod jako je CT či MRI. Prevence onemocnění není vždy jednoznačná, ale u tzv. chondrodystrofických plemen (jezevčík, francouzský buldoček..) je na místě být alespoň preventivně opatrný vůči pohybu – např. snažit se vyhýbat schodům či nošení postroje místo běžného obojku. Nebojte se obrátit na svého ošetřujícího veterinárního lékaře, pokud i jen občasně váš mazlíček projevuje mírné formy abnormality pohybu, i tyto stavy je třeba pochopitelně řešit. 

Potřebujete zkonzultovat stav vašeho mazlíčka? Neváhejte a kontaktujte nás.