Očkování psů, koček a drobných savců

Očkování je jedním z nejdůležitějších preventivních opatření, která můžeme pro zdraví našich zvířat udělat. Stejně jako u lidí, i u nich hrají vakcíny klíčovou roli v ochraně před nebezpečnými infekčními chorobami, které mohou mít vážné, někdy až smrtelné následky. 

Proč je vlastně důležité očkovat?

Očkování pomáhá imunitnímu systému zvířete rozpoznat a bojovat proti specifickým patogenům, jako jsou viry nebo bakterie. Při očkování je do těla zvířete zavedena malá dávka oslabeného nebo mrtvého patogenu nebo jeho části. To stimuluje imunitní systém k vytvoření protilátek, které se aktivují v případě skutečné infekce. Tímto způsobem očkování chrání před závažnými onemocněními a snižuje šíření infekcí. Je důležité zmínit, že neexistuje univerzální očkovací schéma, vše záleží na věku zvířete a na nákazové situaci v chovu a v oblasti, kde zvíře žije.

Proti jakým nemocem můžeme očkovat?

Vakcíny je možné rozdělit na povinné, doporučené a doplňkové.

Psy je ze zákona povinné očkovat proti vzteklině. Vedle vztekliny zahrnuje klasická vakcína také očkování proti infekčním nemocem jako jsou psinka, hepatitida, parvoviróza, parainfluenza a leptospiróza).   

 

1. Vzteklina (Rabies): Smrtelné virové onemocnění nervového systému, které může postihnout všechny savce včetně lidí.
2. Parvoviróza: Vysoce nakažlivé virové onemocnění, které postihuje především štěňata. Parvoviróza může způsobit těžké průjmy, zvracení a dehydrataci, často s fatálními následky.
3. Psinka (Distemper): Virové onemocnění, které postihuje dýchací, trávicí a nervový systém psů. Může mít závažné následky včetně trvalých neurologických problémů nebo smrti.
4. Infekční hepatitida (Canine adenovirus): Onemocnění jater, které může způsobit horečku, žloutenku, bolest břicha a v některých případech smrt.
5. Leptospiróza: Bakteriální onemocnění, které může postihnout játra a ledviny. Může být přenášeno na člověka (zoonóza).
6. Parainfluenza: Jedna z příčin tzv. "psího kašle" (kennel cough), infekce dýchacích cest, která je vysoce nakažlivá mezi psy.

Kromě toho existují další doplňková očkování, a to například proti tetanu, psincovému kašli a borelióze. Terapeuticky je také možné vakcinovat proti infekci dermatofyty. Feny před zabřeznutím a březí feny je možné očkovat proti herpesviróze.

Očkování proti tetanu se může provádět od věku 3 měsíců. Základní vakcinace zahrnuje 2 dávky očkování v rozmezí 3-4 týdnů. Revakcinace se provádí po dvou letech.

Vakcína proti psincovému kašli se neaplikuje jako ostatní vakcíny klasicky pod kůži, ale do nosních dírek, kde aktivně navozuje slizniční imunitu, která je klíčová v ochraně proti respiračním onemocněním. Vakcinovat je možné psy od 3 týdnů věku. Primární vakcinace zahrnuje pouze jednu dávku očkování. Revakcinace se provádí jednou za rok.

Očkování fen proti herpesviróze

Očkování fen proti herpesviróze slouží k prevenci úmrtnosti a klinických příznaků u štěňat infikovaných psím herpesvirem v prvních dnech života prostřednictvím pasivní imunity, kterou štěňata získávají sáním mateřského mléka od vakcinovaných fen. Očkování zahrnuje 2 dávky vakcíny. První očkování se provádí v průběhu hárání nebo 7 až 10 dní po připuštění, druhé očkování pak 1 až 2 týdny před očekávaným datem porodu. Revakcinace by se měla provádět při každé březosti podle stejného schématu.

Kočky na rozdíl od psů nemají žádné povinné očkování. Je možné je naočkovat proti rhinotracheitidě, panleukopenii, kaliciviróze a chlamydióze. Stejně jako psy je možné (a pro cestování mimo ČR nutné) očkovat i kočky proti vzteklině.

1. Rhinotracheitida: Onemocnění horních cest dýchacích způsobené kočičím herpesvirem.
2. Panleukopenie: Virové onemocnění způsobené kočičím parvovirem, často smrtelné u malých koťat.
3. Kaliciviróza: Virové onemocnění napadající dýchací systém a způsobující vředy v dutině ústní.
4. Chlamydióza: Onemocnění způsobené bakterií Chlamydophila felis, která napadá dýchací trakt.
5. Vzteklina

Kdy je možné očkovat psa nebo kočku?

První očkování by mělo být zahájeno u štěňat mezi 6. a 8. týdnem života. Poté následuje několik přeočkování v intervalu 2 – 4 týdnů až do věku 16 týdnů. Dospělí psi by měli být pravidelně přeočkováváni podle doporučení veterináře, obvykle jednou ročně nebo jednou za tři roky, v závislosti na konkrétní vakcíně a riziku expozice.

Primární vakcinace koťat začíná od 8. týdne věku. Poté následuje revakcinace za 3-4 týdny. Dospělé kočky je nutné pravidelně přeočkovávat jednou za jeden až tři roky v závislosti na typu vakcíny.

Dále je důležité, aby zvíře v době očkování bylo zdravé. Nemělo by mít žádné známky nemoci jako průjem, zvracení, kašel nebo horečku. Vzhledem k legislativě musí mít psi čip. Načipováním psa to ovšem nekončí, ještě je potřeba čip zaregistrovat v některém z registrů. To je důležité hlavně pro to, aby bylo možné dohledat vás jako majitele v případě nálezu vašeho psa, když by vám utekl.

Jsou nějaké možné nežádoucí reakce na očkování?

Nežádoucí reakce na očkování se mohou vyskytnout u zvířat stejně jako u lidí, ale většina z nich je mírná a dočasná. Výhody očkování převažují nad riziky, protože vakcíny chrání zvířata před vážnými a často smrtelnými onemocněními.

Lokální reakce

Mezi nejčastější reakce na očkování patří lokální reakce v místě vpichu. Po očkování se v místě vpichu může objevit mírný otok, zarudnutí, bolestivost nebo svědění. Někdy může být místo vpichu teplejší na dotek. Většinou není potřeba žádné specifické léčby.

Dalším typem lokální reakce je výskyt granulomů nebo abscesů. Granulomy vznikají jako důsledek lokální imunitní reakce na vakcínu a často samy odezní během několika týdn či měsíců. Abscesy mohou vzniknout, pokud dojde k bakteriální infekci místa vpichu. Pokud je místo zanícené nebo infikované, může být nutná léčba antibiotiky nebo chirurgické odstranění abscesu.

Systémové reakce

Můžou se objevit mírné systémové reakce v podobě únavy, ospalosti, snížené chuti k jídlu nebo mírnému zvýšení teploty v průběhu 24-48 hodin po očkování. Tyto reakce jsou způsobeny aktivací imunitního systému v reakci na vakcínu, což je normální a očekávaná součást imunologického procesu. Obvykle není nutná žádná léčba, protože příznaky odezní samy během jednoho až dvou dnů. Zvířeti je vhodné poskytnout klid a dostatek vody.

Alergická reakce

Závažnější systémovou reakcí je alergická reakce případně anafylaktický šok. Alergické reakce mohou zahrnovat otok obličeje, rtů, očí, svědění, kopřivku, zvracení nebo průjem. V závažných případech může dojít k anafylaxi, což je život ohrožující stav charakterizovaný dýchacími obtížemi, kolapsem, zrychleným srdečním tepem nebo snížením krevního tlaku. Alergické reakce jsou způsobeny přecitlivělostí na některou složku vakcíny, jako jsou konzervanty, adjuvans nebo proteiny obsažené ve vakcíně. V případě mírné alergické reakce veterinární lékař podá vašemu zvířeti antihistaminika nebo kortikosteroidy. V případě anafylaktické reakce je nutné okamžitě vyhledat veterinární pomoc, aby zvířeti byla poskytnuta akutní péče.

Sarkom

Zvláštní kategorií je reakce na vakcinaci proti vzteklině u koček. U některých koček se po vakcinaci proti vzteklině může objevit sarkom (typ nádoru) v místě vpichu. Tento typ reakce je velmi vzácný a je považován za imunitně zprostředkovanou reakci na určité složky vakcíny. Pokud se objeví sarkom, je nutné chirurgické odstranění nádoru, a někdy i následná léčba, jako je chemoterapie nebo radioterapie.

Očkování drobných savců

Očkovat můžeme i drobné savce jako například králíky nebo fretky, i když u nich není (pokud necestují mimo území ČR) žádná ze zákona povinná vakcinace jako u psů.

Králíky očkujeme proti myxomatóze a oběma kmenům moru králíků (jiné označení pro mor králíků je virové hemoragické onemocnění králíků).

Myxomatóza:

• Původce: Virus myxomatózy, který patří do rodu leporipoxvirů.
• Přenos: Virus je přenášen krev sajícím hmyzem, jako jsou komáři a blechy, a může se šířit i přímým kontaktem mezi infikovanými králíky.
• Příznaky: Závažné onemocnění, které se projevuje otoky hlavy, uší, genitálií a očí, často doprovázenými zánětem spojivek a hnisavým výtokem. U králíků dochází často k úhynu během několika dní.
• Očkování: Očkování proti myxomatóze je nejúčinnější preventivní opatření. Králíci by měli být očkováni minimálně jednou ročně, v rizikových oblastech je doporučeno očkování dvakrát ročně.

Virové hemoragické onemocnění králíků (RHD):

• Původce: Virus způsobující hemoragickou horečku králíků (RHDV, také známý jako kalicivirus).
• Přenos: Virus se šíří přímým kontaktem mezi králíky, ale i prostřednictvím kontaminovaných předmětů, potravin, nebo hmyzu.
• Příznaky: RHD je vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje krvácení do vnitřních orgánů, což vede k náhlé smrti králíků. Příznaky mohou zahrnovat horečku, apatii, krvácení z nosu nebo úst, a křeče.
• Očkování: Existuje několik variant viru RHD (RHDV1 a RHDV2), a proto je důležité, aby králíci byli očkováni proti oběma typům. Očkování by mělo být prováděno minimálně jednou ročně (podle typu vakcíny)

 

Králíci by měli být očkováni poprvé ve věku 10 týdnů, v závislosti na riziku expozice a zdravotním stavu lze očkovat už od 4 týdnů věku. Následně by mělo být očkování pravidelně obnovováno podle doporučení veterináře, obvykle jednou za rok. V oblastech s vyšším rizikem přenosu mohou být intervaly mezi očkováními zkráceny.

Fretky je možné očkovat proti psince a vzteklině.

Psinka (Canine Distemper):

• Původce: Virus psinky, který postihuje širokou škálu savců včetně fretek.
• Přenos: Virus se přenáší přímým kontaktem s infikovanými zvířaty nebo kontaminovanými předměty. Většina případů infekce u fretek je fatální.
• Příznaky: Psinka u fretek se nejčastěji projevuje horečkou, výtokem z očí a nosu, kašlem, zánětem spojivek, průjmem, zvracením, a v pozdějších stádiích nervovými příznaky, jako jsou křeče a paralýza.
• Očkování: Očkování proti psince je zásadní a mělo by být prováděno jednou ročně. První vakcinace by měla proběhnout u fretek ve věku 6–8 týdnů s následným přeočkováním po 12.týdnu věku.

Vzteklina (Rabies):

• Původce: Virus vztekliny, který je přenosný na všechny savce, včetně lidí.
• Přenos: Virus se přenáší mimo jiné slinami (kousnutí) infikovaným zvířetem.
• Příznaky: Symptomy zahrnují změny chování, agresivitu, paralýzu a v konečné fázi smrt. Vzhledem k zoonotickému potenciálu (přenos na člověka) je vzteklina velmi nebezpečná.
• Očkování: očkování je doporučeno jednou ročně.

 

Fretky by měly být očkovány proti psince ve věku 6–8 týdnů s následnými přeočkováními v 10 – 12 týdnech a 14 – 16 týdnech. Následně by měly být fretky přeočkovány jednou ročně. Očkování proti vzteklině by mělo být provedeno ve věku 3 měsíců a následně každoročně, pokud je to v dané oblasti doporučeno.

Chraňte zdraví vašich mazlíčků

Očkování psů, koček a drobných savců je zásadním preventivním opatřením, které zajišťuje ochranu před nebezpečnými a často smrtelnými nemocemi. Správně načasovaná vakcinace nejen chrání vaše mazlíčky, ale také pomáhá minimalizovat riziko šíření infekčních onemocnění v populaci. Důležitá je pravidelná konzultace s veterinářem, který vám doporučí optimální očkovací plán na základě zdravotního stavu a prostředí, ve kterém váš mazlíček žije.

Nepodceňujte prevenci a věnujte pozornost nejen povinným, ale i doporučeným očkováním. Pokud potřebujete s očkováním vašeho mazlíčka poradit nebo máte jakékoliv jiné dotazy, neváhejte nás kontaktovat. Jsme tu pro vás.