Anestezie u domácích zvířat: Jak zajistit bezpečný zákrok bez zbytečných obav

Anestezie je často obávaným tématem mezi majiteli domácích mazlíčků. Přináší s sebou určité riziko, ale díky moderním postupům a technologiím se tato rizika výrazně snižují. V článku se dozvíte, jak probíhá anestezie u zvířat, jaké jsou její typy a jak správnou přípravou minimalizovat případné komplikace. Pojďme se podívat, jak můžete pomoci zajistit co nejbezpečnější průběh zákroku pro vašeho mazlíčka.

Anestezie je jednou z nejdiskutovanějších oblastí nejen v medicínském oboru, ale i mezi chovateli samotnými. Proč vlastně? Anestezie, v užším slova pojetí celková anestezie, je velmi zjednodušeně stav, kdy pacientovi navodíme uměle vytvořený stav bezvědomí. Z podstaty úkonu vyplývá, že s sebou přináší jistá rizika, o kterých se pochopitelně mluví i mezi majiteli domácích zvířat. Anesteziologický obor je velmi rozsáhlá a složitá součást medicíny, která se neustále posouvá vpřed a snaží se veškerá rizika minimalizovat. 

Jak se připravit na anestezii u zvířete?

V mnoha chovatelích vyvolává uspání zvířete strach a úzkost. Pojďme si tedy nyní více přiblížit, co taková anestezie obnáší a jak se nejlépe vyvarovat možným obavám. Začněme daleko před samotným zákrokem - správnou prevencí a pravidelnou návštěvou veterinárního lékaře. Pro zvíře, které musí anesteziologický zákrok podstoupit, je samozřejmě pravidelná vakcinace, odčervení a běžná údržba důležitá. Nesmíme opomíjet ani fyzický stav, v aktuální době je bohužel velmi běžná obezita, která pochopitelně může pacienta posunout do rizikovějších anesteziologických skupin. 

Pacient, který má dlouhodobou medikaci, by měl své léky užívat v souladu s ošetřujícím lékařem a pokud se ocitne v situaci, kdy zákrok probíhá na pracovišti, kam váš mazlíček běžně nedochází, je důležité lékaře o veškeré medikaci a samozřejmě přidružených onemocnění obeznámit (některé léky je třeba i před zákrokem vysadit). Před samotným zákrokem nesmíme opomenout také velmi důležitou hladovku (standardně 12h) jako prevenci možné aspirace (vdechnutí) při zvracení.

Typy anestezie ve veterinární medicíně

Pojďme se nyní podívat na anestezii jako takovou a její možnosti podání. Ve veterinární medicíně využíváme tyto možnosti, jakým lze celková anestetika podat - intramuskulárně (do svalu), intravenózně (do žíly) a inhalačně (do plic). Pouze v ojedinělých případech lze využít jen jednu volbu, velmi často se kombinují alespoň 2 možnosti. Proč tomu tak je? V medicíně je k dispozici obrovská škála léků, které se používají jako součást anestezie. Bohužel nikdy nelze použít jednu látku, která by byla dostačující a pokryla veškeré požadavky, které na anestezii máme. Důležitý je pochopitelně i charakter zákroku a podle toho volíme, která kombinace anestetik je pro pacienta nejvhodnější. Hloubka anestezie také není standardně stejná u všech zákroků. Nejhlubší anestezii volíme při zákrocích, kdy provádíme nejbolestivější procedury a potřebujeme dostatečné uvolnění svalstva (ortopedie, zákroky v dutině břišní či hrudní...). Žádné anestetikum není ve všech ohledech to nejlepší a nejvhodnější - proto je důležitá vhodná kombinace pro konkrétního pacienta v souladu s jeho příp. onemocněním či věkem. 

Výhody inhalační anestezie

Za bezpečnější anestezii se v dnešní době považuje anestezie inhalační, která je většinou i mezi chovatelskou veřejností známa a často žádána. Pomocí inhalační anestezie lze snadno ovlivnit hloubku anestezie, je snadno reverzibilní (účinky lze snadno a rychle ovlivnit a ukončit) a její výhody spočívají i v menším zatížení orgánových systémů. Samostatně však tento typ anestezie použít nelze (výjimkou jsou např. drobní savci), poněvadž k jejímu efektivnímu využití je třeba mít zvíře zaintubované (dýchací trubice zavedena v průdušnici), čehož pochopitelně bez předchozího přispání nedocílíme.

Jak probíhá samotné uspání zvířete?

Jak tedy probíhá samotné uspávání? Dle typu zákroku a povahy zvířete se lékař rozhodne, jaký počáteční úkon bude pro danou situaci nejvhodnější. Ve většině případech se prvně aplikuje kanyla (vstup do žíly) a první anestetika vstupují nitrožilně, efekt narkotik je pak patrný během pár sekund. U jiných pacientů může být vhodnější začít intramuskulární formou (do svalu), kdy chceme např. minimalizovat stres způsobený kanylací. Anestezie podána do svalu může mít náběh až několik minut, protože tělu trvá, než se látka dostane do krevního oběhu. Kanylace by měla být při většině případů rutinní záležitosti, protože tak minimalizujeme rizika spojená s anestezií – v případě nutnosti např. resuscitace, podání infuzní terapie či jiných léků je nitrožilní vstup nutností. Některé drobné zákroky však mohou být natolik rychlé, že zavádění samotné kanyly zbytečně prodlužuje úkon, proto rozhodně není v některých situacích chyba, pokud anestezie proběhne pouze intramuskulární formou. 

Rozdíl mezi sedací a anestezií

Pozor také na pojem sedace – v některých případech je žádoucí pouze sedace, kdy není pacientovo vědomí zcela utlumeno, ale pouze sníženo, čehož se často v praxi docílí již zmíněnou intramuskulární injekcí (např. zhotovení rentgenologických snímků u nespolupracujícího pacienta..). Po zavedení kanyly a podání léků, které uvedou zvíře do anestezie, následuje intubace. To znamená, že se do dýchacích cest vloží trubice, kterou se podává inhalační anestetikum přímo do plic a zároveň umožňuje dýchání pomocí přístroje. Celkový zákrok probíhá za důkladného monitoringu, který je srovnatelný s humánní medicínou. 

Jak o zvíře pečovat po zákroku? 

Po skončení zákroku se v rámci inhalačního přístroje do pacienta dostává už pouze kyslík a doznívá anestezie intravenózní (aplikována kanylou). Stavy buzení a usínání jsou obecně pro zvířata náročnější, snažíme se jim však tyto momenty co nejvíce zkomfortnit a minimalizovat stres, který však nikdy nelze stoprocentně vyloučit. Hlavní úlohu hraje fakt, že si zvíře neuvědomuje, co se děje a snaží se s tím bojovat, proto mohou být někdy buzení či usínání spojeny s paradoxní reakcí (zvýšené vnímání podnětů) či vokalizací.
Zvíře by po zákroku mělo být propuštěno při plném vědomí, chůze schopné. Je naprosto normální, že v den zákroku se váš mazlíček nemusí chovat standardně, udělejte si prosím tedy na něj čas a nenechávejte ho samotného doma. Pooperační rána musí být zakryta (dle instrukcí personálu) a zvíře se k ní nesmí dostat (límec, pruban, tričko..), jakékoliv olizování může mít velmi špatný dopad na hojení rány.

Neváhejte se obrátit na svého veterináře, pokud vás něco znepokojuje nebo si nejste jisti ohledně pooperační péče či léků. Na klinice Medicanima vám naši pracovníci vždy rádi poradí a zodpoví veškeré dotazy. Vyslechněte si i alarmující příznaky spojené s pooperačním stavem (nechutenství, zvracení, krvácení z rány, výrazná apatie) a dbejte jejich rozpoznání - veterinární personál by vás měl upozornit, kdy je co k danému charakteru zákroku normální.